Používání mechanického vozíku a propulzní vzor

Používat správně mechanický vozík a co nejméně se při tom namáhat není snadné a vyžaduje to trénink. Základem efektivního využívání funkční kapacity horních končetin tetraplegika je správně vybraný variabilní a lehký vozík s možnostmi nastavení jednotlivého příslušenství pro individuální potřeby uživatele.

Nastavení správně široké sedadlové jednotky v prostoru – výška a sklon zádové opěrky, úhel mezi opěrkou a sedákem vozíku, výška a sklon stupaček, nastavení těžiště – to vše hraje velmi důležitou roli pro správnou pozici sedu při nácviku ovládání vozíku. Jak snadno bude vozík ovladatelný, to záleží především na nastavení jeho těžiště. Čím jsou velká kola více vzadu, je i lehký vozík těžko ovladatelný. Čím jsou více vpředu, vozík se ovládá snadněji, avšak je náchylný k převrácení dozadu. Těžiště je proto třeba vyladit podle aktuálních schopností klienta a pro jeho bezpečnost je vhodné přidat k vozíku stabilizační kolečka. Při vzpřímeném sedu by měl střed ramene být v jedné ose se středem kola (při natažené paži by měl prostředníček směřovat k ose kola). Velké hnací kolo by mělo být nastaveno tak, že když jsou ruce položeny na vrcholu obruče, je loketní kloub ohnutý v úhlu 100° – 120°.

Propulzní vzor

Ovládání vozíku horními končetinami se nazývá propulzní mechanika a způsob pohybu paží při pohonu velkých kol vozíku propulzní vzor. Pokud pacient není fyzioterapeutem nebo ergoterapeutem správně edukován, může začít používat paže špatným způsobem a přetěžovat tak určité svaly a klouby. To se po čase promítne do špatného držení těla -shrbený nebo ukloněný trup – a tyto zpočátku funkční deformity se mohou fixovat a působit bolesti. V případě tetraplegiků je potřeba mít upravené pogumované obruče a také nosit rukavice s přilnavou vrstvou v dlani pro kvalitnější úchop i ochranu rukou. Je třeba zdůraznit, že propulzní vzor se dělí na dvě fáze – fázi aktivační (dotekovou) a relaxační.

Aktivační fáze obsahuje tah za obruče ze zapažení na vrchol obruče a tlak od vrcholu obruče směrem k zemi, ruce opouští obruč a následuje relaxační fáze – uvolnění paží a znova úchop obručí v zapažení (90° kontaktu ruky na obruči). Tento způsob pohonu kol vozíku se nazývá poloobloukovitý, je správný, nejméně zatěžuje ramena a jízda je efektivní. Avšak nejvíce používaným a také špatným propulzním vzorem, je takzvané pumpování – pohon krátkými tahy, kdy tetraplegik uchopí náhradním způsobem obruče na jejich vrcholu a pootočí koly tlakem do obručí (50° kontaktu ruky na obruči). Tento způsob propulze jej nutí se více hrbit a vnitřně rotovat ramena, kdy se dostává hlavice ramenního kloubu do špatného (necentrovaného) postavení v kloubní jamce a kloubní struktury ramene i svaly jsou přetěžovány. Navíc tento způsob propulze je energeticky náročnější.

Zdroj:
FALTÝNKOVÁ Zdeňka. Vše okolo tetraplegie. Praha: Česká asociace paraplegiků – CZEPA, 2012, s. 29 – 30. ISBN 978-80-260-5098-8. Dostupné také ZDE

Více se dozvíte:
KŘÍŽ Jiří. Poranění míchy: příčiny, důsledky, organizace péče. Praha: Galén, 2019. ISBN 9788074924248

Kontakt

ParaCENTRUM Fenix, z. s.
Netroufalky 787/3
625 00 Brno
T: +420 733 589 567
E: info@pcfenix.cz
www.pcfenix.cz

Přihlášení k odběru Zpravodaje

© ParaCENTRUM Fenix. All rights reserved.