Polohování a prevence dekubitů

Polohování znamená systematicky a pravidelně měnit polohu klienta na lůžku v určitých časových intervalech, které se řídí jeho aktuálním stavem.

Polohování provádíme:

  1. jako prevenci vzniku dekubitů (proleženin)
  2. jako prevenci kloubních a svalových obtíží (polohování zachovává rozsahy, délku a elasticitu svalů, šlach, vazů)
  3. jako prevenci vzniku otoků končetin
  4. jako prevenci dechových a ortostatických potíží (kolabsové stavy u tetraplegiků při vertikalizaci)
  5. jako prevenci páteřní asymetrie (kyfóza, skolióza) a jiných kloubních deformit
  6. jako důležitou stimulaci CNS a ovlivnění funkce vnitřních orgánů

Změna polohy by neměla vyvolávat nepříjemné ani bolestivé pocity.

U klientů po vzniku poškození míchy dochází kromě ztráty volního pohybu k poruchám čití a vegetativních funkcí, jejímž důsledkem je také porucha vazomotoriky (řízení stahování a rozšiřování cév). Tyto vazomotorické poruchy pod místem léze, kdy je trofika tkání a odolnost organismu snížena zvláště v akutním stádiu onemocnění, vedou bez preventivních opatření velmi rychle ke vzniku otlaků a následně dekubitů. V dalších stádiích vývoje zdravotního stavu a v průběhu života je odolnost tkání každého klienta individuální. Je důležité poznamenat, že v případě jakéhokoliv onemocnění, zvláště je – li doprovázeno teplotou, je kůže mnohem náchylnější. Preventivní opatření je pak nutné zpřísnit

Pomocné prostředky polohování

Velkou pozornost je třeba věnovat lůžku, které by mělo být dostatečně prostorné a podporovat samostatnou mobilitu, oblékání, přesuny i základní cvičení. Minimální rozměry jsou 90 x 200cm. Možnosti nastavení výšky ložní plochy usnadní klientovi přesuny a pracovní pozici pečovatelům. Nastavení jednotlivých segmentů lůžka umožňuje klientovi samostatné posazení, usnadnění autokatetrizace (samostatně se cévkovat), a také umožňuje zvednout dolní končetiny k eliminaci otoků. Některá lůžka jsou vybavena stranovým náklonem a klient je tak schopen se samostatně otočit na bok (do semisupinační polohy). Nedílnou součástí lůžka každého vozíčkáře je antidekubitní matrace, která by měla odpovídat riziku vzniku dekubitů konkrétního klienta. Matrace zaujímá podstatné místo v prevenci. Podle schopnosti pohybu a sebeobsluhy klienta na lůžku a náchylnosti jeho kůže k otlakům volíme snížení tlaku na tkáň prostřednictvím pasivní či aktivní matrace.

Pasivní antidekubitní matrace – statické – snižují déletrvající tlakové zatížení ohrožených partií rozložením tlaku na větší plochu zabořením do měkkého povrchu matrace. Matrace jsou nejčastěji vyráběny z pěnových materiálů různé hustoty a fyzikálních vlastností, prořezané vícevrstvé (tzv. sendvičové). Klienti vozíčkáři, kteří jsou schopni na lůžku měnit polohu, obsloužit se a být aktivní při přesunech, musí zvolit kompromis při volbě tuhosti matrace. Ta nesmí být příliš tvrdá, aby nezpůsobila otlaky, ale ani příliš měkká, aby neomezovala přesuny a jiné úkony sebeobsluhy.

Aktivní antidekubitní matrace – dynamické – mění střídavě tlakové zatížení jednotlivých částí těla v pravidelných intervalech prostřednictvím měnícího se objemu vzduchu v různě velkých buňkách / segmentech. Je tak zajištěn volný průtok krve v cévním řečišti (reaktivní hyperémie). Nevýhodou je snížená možnost sebeobsluhy, jelikož jsou měkké (kromě typů, kde lze nafukování buněk v nafouklé fázi zastavit). Někteří klienti hůře vnímají plovoucí efekt matrace a i tichý chod kompresoru. Je nutné indivudálně nastavit tlak v buňkách. Důležitou roli hraje savá podložka při nechtěném úniku moči.

Pro kvalitní zapolohování a komfort člověka s ochrnutím je vhodné využít polohovacích pomůcek, které jsou dnes běžně dostupné v prodejnách zdravotních potřeb. Polohovací pomůcky mohou být vyrobeny z různého materiálu a zhotoveny v různých velikostech a tvarech. Jejich náplň bývá obvykle z umělých vláken či z molitanu a povlečeny jsou do nepropustných, avšak prodyšných látek. V poslední době se těší velké oblibě perličkové polohovací pomůcky, které jsou plněny polyuretanovými kuličkami. Jsou vyráběny v různých velikostech a i tvarech, např. tvar hada, podkovy, kruhu, válce atd. Lze je snadno prát i dezinfikovat. Části těla se do perliček ponoří a tím je tlak rozložen stejnoměrně. Polohu těla lze rozložením kuliček přesně nastavit ke spokojenosti klienta. Pozitivním je i faktor přenášení a udržení teploty. Proti otlakům loktů, kolen a pat se používají náloketníky, nákoleníky a botičky z antidekubitních materiálů – dekuby či medicinální ovčiny.

Úloha polohování v jednotlivých stádiích vývoje zdravotního stavu po míšním poškození

  1. Stádium akutní – pseudochabé – klient hospitalizován na oddělení ARO
    • odolnost na tlak je snížena na minimum – ohrožení vznikem otlaků je vysoké
    • dodržujeme polohování kloubů ve fyziologických polohách z důvodu možného poškození kloubů i svalů tlakem a tahem
    • otáčíme každé 2 hodiny nebo častěji, střídáme polohy na zádech, bocích a pokud pacient toleruje, zařazujeme i polohu na břiše
    • od začátku dbáme na polohování vlastní ruky u tetraplegiků s cílem vzniku tzv. „funkční ruky“
  2. Stádium postakutní – nástup spasticity – klient je hospitalizován na spinální jednotce
    • volíme antispastické polohy proti stahu spastických svalů, využívání ortéz, polohovacích dlah
    • spasticitu může zvyšovat nesprávná poloha, bolestivý podnět, naplněný močový měchýř, střevo, špatný psychický stav atd.
    • u tetraplegiků je třeba se individuálně věnovat polohování ruky či ortézování do funkčního postavení
  3. Stádium chronické – stádium intenzivní rehabilitace – klient je hospitalizován na rehabilitační spinální jednotce v rehabilitačním ústavu
    • pacient už dokáže sedět několik hodin na vozíku, proto je nutné často kontrolovat exponovaná místa
    • dodržovat přísnou hygienu ohrožených částí těla
    • odstranit nerovnosti a záhyby v lůžku i na oblečení
    • snížit tření kůže o podložku při přesunech
    • používat vhodné antidekubitní sedací polštáře
    • volit správnou šířku vozíku, provádět často odlehčování tlaku na sedací hrboly a kostrč při delším sezení na vozíku, jinak se polohování řídí stejnými zásadami, jako v postakutním stádiu|
  4. Stádium stabilizace stavu (asi od 1 roku po úrazu)
    • pravidelné polohování individuálně dle potřeb a tolerance tlaku
    • správné lůžko včetně matrace (aby mohl klient co nejvíce kontrolovat polohu těla a náchylná místa samostatně prostřednictvím zrcátka)
    • vhodný vozík (jeho šíře, výška zádové opěrky, možnosti odlehčení tlaku), sedací polštář

Zdroj:
FALTÝNKOVÁ, Zdeňka. Jak na to doma. [Praha: Česká asociace paraplegiků – CZEPA, 2012], s. 6 – 9. ISBN 978-80-260-5102-2. Dostupné také ZDE

Více se dozvíte také:
FALTÝNKOVÁ, Zdeňka, Jiří KŘÍŽ a Alena KÁBRTOVÁ. Cesta k nezávislosti po poškození míchy. Praha: Svaz paraplegiků, 2004, s. 11. Dostupné také ZDE

FALTÝNKOVÁ, Zdeňka. Desatero moudrého vozíčkáře: průvodce pro klienty s poškozením míchy. Praha: Česká asociace paraplegiků – CZEPA, 2012, s. 5. ISBN 978-80-260-5097-1. Dostupné také ZDE

FALTÝNKOVÁ, Zdeňka a Jiří KŘÍŽ. Léčba a rehabilitace pacientů s míšní lézí. Praha: Česká asociace paraplegiků – CZEPA, 2012, s. 13. Dostupné také ZDE

FALTÝNKOVÁ, Zdeňka. Vše okolo tetraplegie. Praha: Česká asociace paraplegiků – CZEPA, 2012, s. 17. ISBN 978-80-260-5098-8. Dostupné také ZDE

KŘÍŽ, Jiří. Poranění míchy: příčiny, důsledky, organizace péče. Praha: Galén, [2019]. ISBN 978-80-7492-424-8.

Kontakt

ParaCENTRUM Fenix, z. s.
Netroufalky 787/3
625 00 Brno
T: +420 733 589 567
E: info@pcfenix.cz
www.pcfenix.cz

Přihlášení k odběru Zpravodaje

© ParaCENTRUM Fenix. All rights reserved.